Kůň

Ty můj hřebče zalitý
do sousoší času
kam mě ženeš pro dnešek
ztrácím sílu hlasu

tvá kopyta častých ran
mě bez dotazu raní
tážu se tě kamaráde
komu hrana zvoní

bělák stezky přeskakuje
dobrý kůň je to
větve, strouhy nevnímaje
pozor, na kopyto

při spadnutí pod nohy
se nešťastně vrhám
ušlape mě na mou duši
a já si vaz trhám

do cíle jsme nedoběhli
už v půli cesty umírám
stále jsem byl zaslepený
a teď už nedýchám.