Klokotavě

bude jaro
a bude ještě i mráz
a ten dům má oči odjakživa
olemované zeleně
snad třicet let
i víc

sleduji ho
už jen z povzdálí
pod okny stále teče řeka
splav šumí vzdáleně
jen dívám se
a víc už nic

dětský park v koutku pod tratí
čas vyhladil
do ticha

ztlumil smích dětství…

nevykouzlíš
co není
mezi nebem a zemí

tak jen brčkem
rozvířím kakao
klokotavě
až do bublin