O ní, o mně

Nicotná
Něžná
Svéhlavá
Lákavá

Bloumá po světě
jak malé děcko
Občas postrádá svůj smysl
jen její vzdech
neukazuje výsluní
na rozhraní
křídel
bere dech

Klade na sebe přehnané
nároky
tváří se vážně i
důležitě
Plamínek rozhýčká
okurku si osolí
je křehká i studená
jak ranní rosa

Je čistá i průzračná
o její něze občas
přemýšlím
nehledám stín
jen místo
pro hlubin
kde svou rukou
nakreslí
čáry dětských ideálů
bez příčin

Někdy studí od nohou

Svéhlavá
Otištěná
Milovaná

sklání se nad kapkou
tepající
padá do dětství
prožitého
Sytí svůj sen
stín smrti
rozhání
nadprostorem

...

Našla si svoje místo
svůj čas
prostor
okamžik

byl to jen mžik
zavřela oči
přešla
po mně tiše


...

já
sama v sobě

...