Když nesvítila světla

Anotace: O smutku, štěstí a jiných malichernostech...

Sbírka: Můj ekosystém

Tenkrát, když v městě nesvítila
jediná pouliční lampa,
řekl jsem pojď a poslouchej…

Myslíš, že máš problémy?
Tak pojď,
pojď se mnou temnou nocí
jen za svitu měsíce

Za svitu dorůstající luny a hvězd,
které všechny mají s bílým králem
každou noc dostaveníčko

Sleduj stíny v jeho světle…
Pojď
až ke zdi hřbitova.

Říkáš tomu deprese, když kráčíš
životem smutku
a neumíš sama oprostit se
od tohohle zármutku…
A nechceš sama oprostit se
od tohohle zármutku

Říkáš, že tě každý zradil;
Říkáš:
„Nic se nedaří!“

Každý problém – další balvan,
co na tebe položí

No tak přelez se mnou bránu,
projdi mezi náhrobky
a předčítej stará jména
a zaměř se na roky

Kolik let tu s námi byli
a jak dlouho už nejsou?
Jejich problémy nezbyly
roky všechno odnesou

Jsi tu dlouho, přesto krátce
a nikdy žádná komplikace
nepřežije.

Mysleli, že mají problémy,
které život přináší každému.
A dnes?
Leží tu do jednoho.
Nositelé s jejich malichernostmi
a malichernosti se svými nositeli.

Žádný problém netrval déle,
než jejich život.

Žádné štěstí,
žádný smutek…

Většinou totiž
trvají jen krátce.
Týden?
Měsíc než to vyšumí?
A co je to proti času strávenému
na Zemi?

Jsi tu dlouho, přece krátce;
tak se kolem podívej
na lucerny, na náhrobky,
na malých plamínků rej.

Jsou jediným osvětlením
dnešní noci ve městě,
a mají být osvětlením
na naší dnešní cestě.

Při pohledu na ně
si hned uvědomíš naději.

Žádný problém není silnější
než čas.

Už chápeš?
Tak pojď se mnou dál.
Najdi tu největší hrobku…
A ulehni na kámen…
A rozhlédni se.
Uvidíš nad sebou hvězdy.

Hvězdičky s bílým králem,
které všechny svítí miliardy let.
Miliardy let před námi,
miliardy let po nás.
Byly tu a budou.
A co je proti jejich věku
našich vyměřených 80 let?
A naše problémy?
Jsou jen okamžikem,
plácnutím do vody,
které nemá ani cenu řešit.
Protože jsme tu oproti hvězdám
tak krátce.

Problémy, ty byly vždycky.
Ale za určitou dobu
po nich neštěkl ani pes.

Tak, jako do padesáti, sta let
neštěkne ani pes po jejich nositelích;
mezi kterými jsi právě ulehla…

Ale já nejsem ty,
nemůžu ti kázat.
Proto se rozhodni –
zůstat ležet,
či vstát a jít dál.

Budu tě čekat na mostě.

Tam kde se v plynoucí vodě
třpytí odlesky měsíce
a hvězd.

A voda je odnáší tak,
jako odnáší veškeré problémy.
A tichý vítr se žene korytem,
a odnáší veškeré problémy…
Tak jako čas
odnáší s přehledem veškeré problémy…


Hradec nad Moravicí
27. 3. 2010 23:08