Nech mě jít

Po nocích skládám
sama sobě účty
s tvým podpisem

deset let
přeškrtlých
vyčerpáním

vyrovnaná

přílišným počtem skleniček
pořád kvalitního vína

zatím neslevuji z formy
jakési úrovně

jak dlouho
se ještě budu muset snažit
předstírat

klid
sílu
vstřícnost

ne nešetříš mě
proč si brát nabídnutou dlaň
když můžeš pošlapat hrdost

únava
mi z těla dělá
loutku na polámaný setrvačník

nevidíš

že úsměv na mé tváři

nezištně malovaný

člověkem

s nádhernou duší

je jediným pojítkem

se schopností přežít

alespoň ve stavu hibernace

už jsi vše zabil

svou neschopností

zvládat vlastní vztek

tak mě nech prosím jít

a nech mi vzpomínky

jako varování

chci prostě znovu volně dýchat

nebát se

milovat

snít

své skutečné reality