Bezbřehost..

S neodolatelnou
jemností

šeptáš tisíce
neřestí

přivíráš oči
natahuješ ruce
plné
něžností

...

Otvírám okno
slza se vsákne
už nemrzí
v písmu napsaném
srdce drhne

o nepoznané

...

v kalichu bez vína
se připomíná
okamžik studu

nezhasíná

otevírám pár dopisů
o skutečnosti
o nevkusu

bořím se v bahně
nepočítám vteřiny
city do srdce bodám
voním vanilkou
vzpomínkou
a prsty do očí se
mění

v hodiny

...

Lesknu se v tobě
vzdálená
z ocele vystavěná
jemností
zasetá

utrhni mě
za květ
zmuchlej v dlani
pust mě

zpět

...

znám tě nazpaměť
hluboko nad věcí

dívám se do tebe
smířeně
utrhni mi kořeny
chyť mě za křídla
skliď mě bez zvuku
lesklou
radostí

mou bezbřehost
neukradneš

...

jsem jí zmámená