Anotace: s večerem se někdy bojím a nechci to pojmenovat
Peru se s večerním mihotáním,
odřenou, vyčichlou krabicí času
drtí mě neslyšný, plíživý mor.
Vím, že zas neusnu před svítáním
nehmotným, nicotným pramenem jasu,
v němž ptáci svolají hlasitý sbor.
Bojuji s neklidným vzpomínáním
cítím, zas cítím tak bezuzdný vzdor.
Kdy pro mě vyjde slunce nad obzor?
18.04.2010 17:16:00 Pevya
Neboj, určitě vyjde. Jsou dny šedivé a bolavé až k zešílení, ale zase se vyčasí, to se spolehni!
17.04.2010 13:20:00 NikitaNikaT.
Vynde, až bude správný čas, kdy všecko nande své spráné řešení, pak půjde všecko snáze a Slunko bude svítit, aj když venku bude zataženo a sopka sem nechá zavanout svůj nezvaný oblak.
17.04.2010 11:37:00 Divoženka1
když nedaří se spát jdu prostě vstát začnu den třeba ve dvě hodiny každý je neopakovatelně jedinný :-)
16.04.2010 23:03:00 jaroslava anna
Rozumím, někdy je to složité, ale věřím, že svítání bude opět tvoji nejkrásnější dobou.