v jarech mrazivých...

když sněží
mrkací světlo
z hvězdných lampiónů
klouže po nočním plášti
stáda marabu
víří v bílém tornádu
a já se ženu údolím
v zubech skalních útvarů
se psím spřežením
v dál…

tam za zrak
kde potkávám zázrak
tvého zosobnění
kde jsem Einsteinem
ve tvých službách
rychlejší než světlo tužeb
k vyplnění...

stojíš na zápraží
v módní výzbroji
hezčí než život
se svou fantazií
a já stoupám
neotesaně
po otesaných kládách
a s kažým stupněm
jsi svůdnější...

tam k zabydlení
ve tvé náruči
kde hodlám býti
pomazán vonnými mastmi
knih džunglí
z tvých rukou hřejivých…

pak až se unavíš
a budeš spát
v medvědích houních
setřu ti prameny vlasů
z neposedných hádů
do úžlabin paterních
a budu tiše plát
vedle tebe
jako vích...