Potemnělou krajinou
mé mysli
plíží se osamoceno
tisíce otazníků.
Snad bojím se,
že dojde mi
kyslík
nebo že změním se
ve ztraceno.
Toužím a toužím,
chci a chci...
jednou já vyhraji
sama nad sebou.
Jednou, ve víru
nádherné noci,
roztrhám nebe
a projdu tmou.
Jasně,vždyť ,jsi silná holka a já ti věřím,že všechno hrdě ustojíš!Fakt,nekecám!ST
23.04.2010 19:24:00 | susana načeva