stojím na rozcestí
stín padá na dláždění
ale prach nezvedá
měsíc tluče do kaluží
ale žádná vlna se netvoří..
ovšem
takt znamená takt
jako zájem zájem
rozvinul jsem soustředění
a hle
pod mými prsty
z prasklého džbánu
vyklíčila ta
co se ničemu nepodobá
a proto je tak krásná
protože
kdyby se podobala něčemu
byla by k ničemu…
hodil jsem si mincí
do prázdného otvoru
mýtná závora mi zasalutovala
nahoru
říká se
že nejměkčí projde nejtvrdším
a tak jsem se protáhl
horou
k obzoru za ní
jako myšlenka zdí…