Anotace: Jsem obyčejná žena, maminka dvou dětí, nedívám se na horory, ale raděj, když o skřítkách a jednorožcích něco běží, oblékám duhové šaty a pletu věnce z květů, promiňte, že do uspěchaného světa se vám pletu..
Vstáváš a slyšíš mě,
jak si zpívám,
já asi jiná nebudu,
vždyť i sama pro sebe si špitám.
Mám vlasy delší
než je v dnešní módě,
plavky si nerada beru,
když jdem k vodě.
Ráda si hýčkám
svůj malý barevný svět,
který nerada opouštím,
snad aby mi ho nevzal jiný hned.
Schovávám v něm pohádkové knížky,
sešity básniček a domek pro panenky,
to nejsou totiž věci obyčejné,
když jsi velký.
Vím, jsem umělec,
co si svou dětskou duši hýčká,
já mám takovou maminku,kamarádku Mikynku
a z Liberce strýčka.
Jsem člověk,
kterého nechte, prosím, snít,
neberte mi mé naděje,
jen ve smutku mě potěšte
a pojďte do náručí vzít.
Marný je život, jemuž ukradli touhy,
sny, naděje či víra? Prý balast pouhý.
Není čas na lásku, nikomu nechybí,
nikdo nic neslyší, žádný ji nevidí.
02.05.2010 17:48:00 | casla
Vždyť mít věneček z pampelišek
korále z lesních jahod,od dětí,
kytičku lučních květů
co víc asi chybí ke štěstí...
26.04.2010 12:29:00 | Květka Š.
Krásná a otevřená zpověď a věz, že tady jsi mezi svými a nikam se nepleteš! Mít sny a občas být dítětem je pro duši moc prýma...
26.04.2010 09:52:00 | labuť