Anotace: Jsem obyčejná žena, maminka dvou dětí, nedívám se na horory, ale raděj, když o skřítkách a jednorožcích něco běží, oblékám duhové šaty a pletu věnce z květů, promiňte, že do uspěchaného světa se vám pletu..
Vstáváš a slyšíš mě,
jak si zpívám,
já asi jiná nebudu,
vždyť i sama pro sebe si špitám.
Mám vlasy delší
než je v dnešní módě,
plavky si nerada beru,
když jdem k vodě.
Ráda si hýčkám
svůj malý barevný svět,
který nerada opouštím,
snad aby mi ho nevzal jiný hned.
Schovávám v něm pohádkové knížky,
sešity básniček a domek pro panenky,
to nejsou totiž věci obyčejné,
když jsi velký.
Vím, jsem umělec,
co si svou dětskou duši hýčká,
já mám takovou maminku,kamarádku Mikynku
a z Liberce strýčka.
Jsem člověk,
kterého nechte, prosím, snít,
neberte mi mé naděje,
jen ve smutku mě potěšte
a pojďte do náručí vzít.
02.05.2010 17:48:00 casla
Marný je život, jemuž ukradli touhy,
sny, naděje či víra? Prý balast pouhý.
Není čas na lásku, nikomu nechybí,
nikdo nic neslyší, žádný ji nevidí.
26.04.2010 12:29:00 Květka Š.
Vždyť mít věneček z pampelišek
korále z lesních jahod,od dětí,
kytičku lučních květů
co víc asi chybí ke štěstí...
26.04.2010 09:52:00 labuť
Krásná a otevřená zpověď a věz, že tady jsi mezi svými a nikam se nepleteš! Mít sny a občas být dítětem je pro duši moc prýma...