Anotace: ... až po krk vězí ve vzpomínkách ...
Snad stovky knížek přečtených,
z popsaných listů zmizel sníh,
zažloutlé stránky dávných nocí,
sen má tě opět ve své moci…
Vzpomínky mizí v proudu času,
na tváři sfoukni spadlou řasu,
a přej si život bez bolestí,
tolikrát už jsi dostal pěstí…
Do tmy si schovej smutku pláč,
ať nikdo neví, co jsi zač,
zakletý ve svém tajném světě,
připraven na poslední metě …
Čekáš na ránu osudu,
nerad bys dělal ostudu,
poslední let se celkem zdařil,
však kdosi zvenku všecko zkazil…
Vytáhl tě z Tvých zvláštních stavů,
pozval na sklenku, na výstavu,
prošel se s tebou ulicí,
utišil duši plačící…
Bojíš se vrátit do života,
běduješ, že tě tlačí bota,
tak odkopni ten střevíc z nohy,
je škoda zahodit své vlohy…
06.05.2010 13:19:00 carodejka
Prostě moc hezké!))
Vzpomínky mizí v proudu času,
na tváři sfoukni spadlou řasu,
a přej si život bez bolestí,
tolikrát už jsi dostal pěstí…
05.05.2010 20:29:00 j.c.
dále piš a třeba bosa,
přiřízni brk z albatrosa
na skleničku nech se zvát
alespoň máš o čem psát
:o)
Jiří senior
04.05.2010 10:00:00 Divoženka1
ta je moc krásná už jsem ji četla asi pětkrát a budu se k ní vracet s díky ST