na ploše...

načrtnul jsem se z okna
s propadlou místenkou
síťkou včerejšího dne
dopadl ukázkovým placákem
do notné šlamastyky
na taženou silnici
zrovna horce nakreslenou
a zvedl ztracenou rukavici...

procházím zdmi
ke konci stránky
a v saltu skáču s padákem
přes překážky
abych jemně přistál
na vznášejícím kusu země
pro tvou další indicii...

dveře z oblohy
se předemnou otevřely
zazívaly otvorem z černa
začalo sněžit
kloužu po ledovcích
k sudu s vlajkou
z rudého šátku
voní tebou
severní vítr zesílil
ale mě hřeje víra a hlavně
mám beranici...

foukám si
na zkřehlé ruce
ale jen do té doby
než se vznesu
balónem z duhy...

a sakra...

praskl o hory
vyklopil jsem se do trávy
rozběhl se
zakopl
a prolétl dírou v posteli
na dno jeskyně...

kolem se snášejí útržky
ze kterých klíčí stromy
do jednoho lezu
a plazím se komínem
do labyrintu schodišt
k prahům miradorů
kde klopýtám
po rámech obrazů
až k tobě na terasu...

konečně!...

možná to vyzní ploše
ale objímám tě
srdcem...

má Mirando...