nezničitelně...

mezi horami
v poušti s tváří sfingy
odložil břímě
a rozběhl se
k hořícímu vozu...

maska faty morgány
stekla po blankytném sametu
upadly mi ruce
a tříští se o podlahu...

ležím
tys mi přejela nohu
v letu propíchla kopím srdce
pistolí prohnala tělem kulku
a zatímco se svíjím
osedlalas oře
co se vzpíná
nad hladinou moře
a rozdupala mne...

sotva jsem se posadil
zasáhlas mne kyvadlem
nabodla na špendlík
a po trepanací
vytáhla šifru...

no dobrá
já zaklonil hlavu
pod dráhu posledního šípu
a ty usmířená
sedící na chrámové mozaice
s šaty rozprostřenými do květu
jsi lehce smetla holubici z ramene
dotkla ses mé bílé tuniky
a začala prosakovat...

v levém čase
na levém místě
obloha zrudla výkřiky
už není kam se schovat...