4x z posezení u čaje v dešti ...

Anotace: Klub literu / (Po Ťü-i; Z poháru dlouhého žití) Žádný žal nejde nožem odstranit a šídlo nerozváže spleť, která je ve mně, a slzy nikdy nenavlékla žádná nit a teplem netaje sníh skrání, jen sníh země.

>> chtěla bych se zeptat "Proč?" <<

Vztah?
Chci vůbec ještě něco?
Tak dlouze jsem něco chtěla,
toužila jsem a touhou žila,
až jsem si zvykla tak žít,
se svými radostmi si vystačit.

Nemůžu jinak,
než jen filozofovat,
protože mé snění nemá
a prý ani nemělo
reálný podklad.

Však kdybys mi teď nabídl
Ty dávné sny naplnit,
chtěla bych se zeptat „Proč?“
„Proč bys to,
tak jak to bylo dosud,
najednou chtěl změnit?“

Kdo ví, co je vlastně pravda,
a že vedu dialogy v hlavě?
Nejspíš to bude již
jen dlouholetý zvyk.

>> namyšlená <<

Líbí se mi ten můj
i díky Tobě
osvojený styl,
psát jako bych
chtěla Tebe
čtenářko/čtenáři
oslovit

>> Vítěz je sám a já se cítím poražená <<

Vítěz je sám
a já se cítím poražená.

Budu si brát (i dávat)
z každého kousek.

Možná i pořád
s Tebou v mé hlavě,
ale jinak žádná změna.

>> Škoda, že to nešlo <<

Škoda, že to nešlo
tehdy uskutečnit,
když Tvé ochránkyně
byly v ráži,

víš, ten zápas v bahně,
neříkej, že by ses
rád nedíval,

vždyť kvůli Tobě
by se jistě rády rvaly,
hýčkáš si přece
jejich péči

taková křehká jarní
žlutá květinka.