Vnitřní pomyšlení

Uvnitř
se tiše chvěji
však pevně tu stojím
a cítím jak se mi
růž vlévá do tváří
pokaždé když
jeho oči zazáří

A náhle se
zítřků bez něj bojím

Vešla jsem k němu
a odešla už jiná
přitom se nic nedělo
snad jeho parfém
měl v sobě
rajský plyn

Asi by se to nemělo
v duchu si šeptám
zda jsem snad blázen
když o TOBĚ
sním

A stále to cítím
červenám se
potím stydím

Krůpěje potu
mi sbíhají po těle
jak kapky deště
Kéž jeho vůně prší ještě

Nesměle
si připomínám
realita je
sladce trpká
štěstěna vratká

A mé sny?
v nich na něj
si myslívám