Jednou...
i po sté tebe proklínám.
Dvakrát...
miluju a jindy vzývám.
Třikrát...
mě nenech na pokoji.
Čtyřikrát...
Co mám chtít?
Co mám si přát?
Buď se mnou!
Podrž mě, prosím.
Napořád!
Takové ty počítací básničky mají v sobě něco z lidové moudrosti a jsou hluboké. Jako ta tvoje.
12.05.2010 00:15:00 | René Vulkán
Napořád, snad každý by si přál... kdo ví ale... co osud nám přichystal.
11.05.2010 21:26:00 | NikitaNikaT.