Prosím, pamatujte si mě takovou, jakou jsem doopravdy byla
Prosím, pamatujte si mě takovou, jakou jsem doopravdy byla
Anotace: ...
Kdo mi teď uvěří?
když všechny důkazy proti mě jdou...
Komu na mě ještě záleží?
Když už ani nemůžu zůstat svou...
Myšlenky černé, co na smrt čekají,
těch v hlavě mám nespočet.
Slyším kroky a ony, už na dveře ťukají!
Hlavně už víc nebrečet...
Ale jak smířit se s představou,
že už mě hezká budoucnost nečeká?
Chceš zalepit to záplatou,
ale tohle ze mě udělalo jiného člověka.
Tohle nemá řešení,
nebo aspoň ne pro mě...
Tak prosím vážení,
nechte mě u vás v domě...
Nebo aspoň ve vašich srdcích.
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk14.05.2010 21:14:00 ir.is
Neboj, však to nějak dopadne...a třeba ještě k lepšímu...:-) pořád máš kolem sebe lidi, kterým na tobě záleží..
13.05.2010 09:16:00 labuť
Jsi v tolika srdíčkách, mé nevyjímaje, že musíš cítit lidské teplo a trošku radosti*
13.05.2010 06:19:00 Niky88
Culík má pravdu Strašidýlko :-) Všechno se dá vyřešit i to, co ze začátku vypadá jako neřešitelné...
12.05.2010 23:57:00 kleopatra.sedma
V mém srdci je pro tebe místo vždycky!!! A v domě by se taky našlo, i když bydlím daleko...;)
