Návštěvnost
Prosím, pamatujte si mě takovou, jakou jsem doopravdy byla
Prosím, pamatujte si mě takovou, jakou jsem doopravdy byla
Anotace: ...
když všechny důkazy proti mě jdou...
Komu na mě ještě záleží?
Když už ani nemůžu zůstat svou...
Myšlenky černé, co na smrt čekají,
těch v hlavě mám nespočet.
Slyším kroky a ony, už na dveře ťukají!
Hlavně už víc nebrečet...
Ale jak smířit se s představou,
že už mě hezká budoucnost nečeká?
Chceš zalepit to záplatou,
ale tohle ze mě udělalo jiného člověka.
Tohle nemá řešení,
nebo aspoň ne pro mě...
Tak prosím vážení,
nechte mě u vás v domě...
Nebo aspoň ve vašich srdcích.
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
TiskNeboj,jsme tu s tebou, nic se nejí horké, posíélám pohlazení.))
15.05.2010 00:41:00 | carodejka
Neboj, však to nějak dopadne...a třeba ještě k lepšímu...:-) pořád máš kolem sebe lidi, kterým na tobě záleží..
14.05.2010 21:14:00 | ir.is
Jsi v tolika srdíčkách, mé nevyjímaje, že musíš cítit lidské teplo a trošku radosti*
13.05.2010 09:16:00 | labuť
Culík má pravdu Strašidýlko :-) Všechno se dá vyřešit i to, co ze začátku vypadá jako neřešitelné...
13.05.2010 06:19:00 | Niky88
V mém srdci je pro tebe místo vždycky!!! A v domě by se taky našlo, i když bydlím daleko...;)
12.05.2010 23:57:00 | kleopatra.sedma
Jsi vítána, v domě i v srdci.
12.05.2010 21:38:00 | Dota Slunská
K srdci jsi se dostala.
Máš otevřeno a posaď se.
12.05.2010 20:51:00 | s.e.n
Strašidýlko!!!Nezlob,všechno jde vždycky nějak vyřešit!
12.05.2010 19:51:00 | CULIKATÁ