Načmárám křídou na zeď
svoje S. O. S.
že přijdu si jak
zbitej pes
a pak pod hrází slzí
zamknu všechno
co mě láme
bolí mrzí
-protože prakticky vzato
vlastně mlčeti
je zlato-
a pak s tíhou kamenů
trochu hořce vzpomenu
že tónem svého sopránu
šancí mám jen pomálu
zvládnout hloubku basu
černou notu
chlapskýho hlasu-
krásné verše
... byť soprán nepřekřičíš
polibky umlčeti dá se
a mluvit beze slov v té vší kráse
jako nejlepší řešení zdá se býti.
Když můzy vezmou slova jež pro verše jsou nití
tak bohyně války meč zasunouti musí
a jazyk ten zdá se byti kuší
však jen pro polibky ...
19.04.2011 12:30:00 | kasparoza
Bolavé, opravdu S.O.S, věřím, že blízko, blízko Tebe, nejedno srdénko pro Tebe tepe... však pouze to jedno jediné... o něco víc, rychleji, silněji. ST!
12.10.2010 08:06:00 | NikitaNikaT.
Každý má někdy den, kdy své SOS vysílá dál, ale za pár dní je zas dobře a pomáhá těm, kteří zrovna nemají svůj den.
14.06.2010 14:26:00 | hypertenze
Můžeš to zkusit i v jinou dobu, ale to by se mi pak nerýmovalo už vůbec. :o))
05.06.2010 08:59:00 | Zasr. romantik
Nenuť se do hloubek basu
zakuňkej svým sopránem
polibek tě změní z žáby
v princeznu hned nad ránem!
ST*!
05.06.2010 08:57:00 | Zasr. romantik
Myslím, že jsou to krásně popsané pocity, ale neboj za pár dní nebudeš už SOS potřebovat a napíšeš na liter, třeba nějakou nově zamilovanou...
20.05.2010 14:15:00 | hypertenze