Jsem rytíř z říše Banality,
mám útlocitnost z integrity,
tak, architektko reality,
pojď vyměnit si kilobity?
Tvůj závoj koncem volných nití,
chci stáhnout z tebe živnou sítí,
zde pokaždé jsi Nefertiti,
já golem, nech mne tak se cítit.
Jsi číslem v zámku, devět věží,
máš postroj k stroji bez otěží,
tak, z moře hoře bez přítěží,
mi vylij srdce na pobřeží.
Můj pcháč má květy fialovy,
chceš žhavit se mnou vzácné kovy?
Zde! Připjatý jsem k sokolovi.
Má květinko, co k tomu povíš?
Náš obzor hráz má na balkoně,
jsme slunci dlužni hledět pro ně,
vyhnout se mezím, prchnout cloně,
tak, děvče -
napoj -
mého koně.
oset se plevelí do kalichu
z něj střapatě se dá i pít
když fantazii pustíš k břichu
a přiťukneš si lásky cit :))
29.06.2011 08:45:00 | šuměnka
pro mě jasný ST*
sexy/nesexy:-)
Obdivuji Tvůj talent.
Skládáš si jen tak slova,jako vzorečky v sešitě
...vypadá to lehce,
jako hra...ale je to chytré, vtipné, a nevylhané.
Bravo, Pane !
PS:Jenom už tolik nesol:-)
26.06.2010 05:46:00 | spare
To má grády. Svět absurdního štěstí. Opět skvělá, tak jak to umíš. ST jak vyšitej blejskavou bavlnkou! :)
15.05.2010 20:15:00 | Dota Slunská