vstoupila těsně
před uzavíranými dveřmi
jako do kolejiště
přes spadlé závory
rozjasnit podzemní dráhy
mých houkajících vlaků
padla mi kolem krku
a řekla
konečně sami…
zobcová flétna
zvolna odlévá svůj part
jako padající vločky z kvart
ty ses o mne otřela
jako dřevo na dřeň
já vzplál ohněm
pod rozvířeným vějířem
spletl city do strun
a tys je svými prsty pocitů
rozehrála…
vystoupali jsme
jako slunce nad střechy mraků
a spustili spolu fontánu
zázraků...
Vždycky se vyplatí číst několik tvých básní za sebou - je to vodopád nekončících představ spojených zvláštní nepopsatelnou atmosférou. Nádhera.
21.05.2010 13:11:00 | Jana M.
Jo ..ještě dotaz.,,Kde najdu takovou fontánu zázraků?"
Moc ju chcůůůůůůůůůůůůů!!!!! Ahojky
17.05.2010 14:35:00 | xoxoxo
vystoupali jsme
jako slunce nad střechy mraků
a spustili spolu fontánu
zázraků...tak na to nemám slova ..jen by to rušila..snad je ách! ST!!!
17.05.2010 14:32:00 | xoxoxo
Vzájemná přitažlivost neuznává fyzikální a fyzické zákonitosti.Bravo...líbí!:)
16.05.2010 17:04:00 | střelkyně1
líbí se mě jak plyne... je tam něco, co nevím jak se jmenuje.. ale je to tam!
16.05.2010 14:48:00 | JA.RO.