Havran a Sépie
Havran a Sépie
svým ostrým zobanem a krví sépie
bolestně bušil do mě bez ustání
bolestně bušil do mě v rytmu requiem
Tím vlil mi do žil temnou touhu
zničit co rád mám ponejvíc
krákal tak drze vzdálen Bohu
krákal jak hejno polednic
Ten havran otče to jsi ty
a já jsem jen tvůj řídký stín
cos zasel ty já sklízet budu
nezralé skutky barvy jeřabin
To ty jsi ten havran za nějž se stydím
a také důvod proč
sebe tebe i havrany nenávidím.
Komentáře (5)
Komentujících (3)
Doporučit
Tiskkdyž o tom tak přemýšlím spíš je mi jeho osud jedno, což je svým způsobem horší než nenávist...
17.05.2010 16:14:00 | had
ale to by tam bylo nenávidím dvakrát a to nejde...no.
17.05.2010 16:13:00 | had
já mám havrany jako zvíře taky rád. Tady je to použitý jako symbol čehosi smutného, bolestivého...jenom symbol, nic víc.
Pravda místo stydím tam mělo být nenávidím, aby to byla víc pravda.
17.05.2010 16:11:00 | had
zvláštní
mám s tím osobní konflikt/problém, protože pro mně je havran posvátní pták a mám ho v úctě
a navíc mám něco jako alergii na lidi, co se stydí za jiné lidi (nejspíš to tedy bude asi i můj zlozvyk)
17.05.2010 15:08:00 | Romana Šamanka Ladyloba
poslední sloka mi připadá přebytečná,
jinak se mi báseň docela líbí.
17.05.2010 12:17:00 | Marfuša