Slyší kroky, co nevidí,
rozbřesk naději přinese,
zmateně vráží do lidí,
ticho a socha pohne se
Tu bytost snad dnes nespatří,
i přes to hledá pořád dál,
ze sochy zbyla už jen tříšť,
zmateně, ostře předvídá
V prostoru černý čas kape,
dívá se směrem za zvukem,
po střepech ze srdcí šlape,
v místnosti shnilé a vlhké
Chtěla sem k tomu eště připsat pokračování, ale nějak sem se k tomu eště nedostala :-(
14.06.2010 20:10:00 | Sllunce
Zajímavě držíš rytmus, to působí dobře (jen předposlední verš mi trochnu drhne s rytmem uchu)... Atmosféra básně na mě pak jako by padá, ba přímo se valí, což je výborné!
02.06.2010 17:38:00 | Špáďa
,,úderný verš´´! naprosto dokonalá slova!!! skvělá spojení! Jakoby v tobě byl kus Richarda Krajča!
20.05.2010 22:33:00 | Jamesow