Protijed

vždycky si nadělím o jeden prášek
na víc
proti bolesti
jsem k sobě štědrej
a dárky od druhých nežádám
vždyť si je nezasloužím
a sám
jenom od sebe přijímám
trochu analgetik navíc
a ze sklopených očí
ukapává stud – vždyť
já si
přece NIC
ne
zasloužím!!!
?

a krásný záda neznámý dívky
šmíruji přes rozevřený dlaně svý udupaný duše
- musím si ostříhat nehty aby nebyla vidět ta špína -
na chvíli nebít a moci konečně být
jinej
mít ji a nemuset se stydět za sebe
za dlažbu strachu vetlučenou do pat
světa
světem

dva paraleny a cár cizího úsměvu
mlsně rozmazávám kolem rámu tvýho těla

nic to není
asi jsem jen otrávenej
vlastním přesvědčením

ale ani ty nejsi protijed