Jedna Krev

Téma bylo zadáno takto:

Žádný žal nejde nožem odstranit
a šídlo nerozváže spleť, která je ve mně,
a slzy nikdy nenavlékla žádná nit
a teplem netaje sníh skrání, jen sníh země.
(Po Ťü-i; Z poháru dlouhého žití)
----------------------------------------------------------

(čtyři)aosmdesát let
tolik Ti v tuhle chvíli je, požehnaný to věk
vnímám jen pocity, myšlenky splývají s pozadím
prostě nevím co říct, slova mi nepasují do vět
má sestra vypráví, já jen po ruce Tě pohladím.


(tři)náct let
to je, vzpomínám, tenkrát jsem začal se psaním
pohrdal jsi mnou, že jsem nechtěl dnes jít ven
snil jsem s tužkou v ruce, moc se těšil na spaní
bylo mi smutno a měl jsem rád když končil den.


(dva)ašedesát let
Ti bylo když jsem poprvé spatřil světlo světa
a na fotkách máš zvláštní výraz ve své tváři
vím, nebyl jsi nadšený, že už jsi podruhé děda
byl to strach, že už se ti štěstí nabýt nezdaří?

(jedna)advacet let
ve stejném domě, přesto jsme si naprosto cizí
chvíli bylo mi to opravdu hodně líto..
pak narovnal jsem hlavu, utřel jsem si slzy
jak se říká: "však ono časem přebolí to."

(0)
naříkání, vzduch prosycený dezinfekcí a sestry.
Z nedalekého kostela zní ten klidný zvonů zpěv
já pozoruji další bytost před koncem své cesty
ale ne tak jako by to byla ta moje,
jedna..............a ta samá..............krev

ta myšlenka mi srdce rve
protože...ona je..
stejná!