„ . . . jsem “

Podivnou cestu,
___našel jsem,
stranou, všech směrů zůstala.

V nešťastném gestu,
___zůstal jsem,
v nitru dne, věru, noc stála.

Ač v lících bílí,
___splynul jsem,
v černi, má víra roztála.

Tam temné síly,
___hledal jsem,
světlem, snad síra zaplála.



Ze zvyku, jít dál,
___zkoušel jsem,
mysl, však bloky získala.

Tak kajícný grál,
___rád uzřel jsem,
má hrdost, šoky přestála.

V místě tápání,
___viděl jsem,
odbočka nová, vznikala.

Navzdory chápání,
___mohl jsem,
hledat, dvě slova nestálá.

- Miluji tě …
..… tys spala …..