Brýle se žlutými obroučky

Anotace: Příjde ti svět žlutozelený? Ne? Nechápeš mě?

Svět mi přišel normální,
žlutozelený zdá se.
Zelená prý nepěkná,
žlutá o své kráse.
Zelená prý nepěkná,
že prý nedělá se.
Že v očích jiných zlo prý je
a nevede ku spáse.
Že zelený je alkohol
a žlutá že je voda.
Že zelený je cigáro,
co žlutý ozon hlodá.
V dvoubarevném světě žiji,
kde se žlutou zelená prolíná se.
A ač nejsem rád, si nestěžuji,
že svět spíš zelená se.

Však vynález světový
ode mne to byl,
a to filtr barevný,
co barvu nepropustil.
A podívám se skrz něj
a blaho rozlévá se.
Zelená je pryč,
svět tak žlutý zdá se.
Svět tak žlutý, přenádherný,
svět jak z díla mistrova.
Pak sklíčko spadlo mi,
zas zelená, tak ubohá.
Však nelenil jsem a ve spěchu,
a ač nadělal jsem neplechu,
dílo mé se zdařilo!

Toť mé brýle, skrz které to zářilo.
Svět tak žlutý, nádherný,
bez jediné chyby.
Měl bych stále před sebou,
kdyby…
A protože jsem je furt nosil,
pořád je měl na nose,
pohřbili mě spolu s nimi,
zasypali hroudou hlíny.

A tak svět dál dvoubarevný
staletí pak byl.
Než mě někdo zas vykopal,
v muzeu vystavil.
Avšak brýle moje
někdo mi hned vzal.
A tak svět byl zase žlutý
pro někoho dál.