Odnauč se snít
vpusť sluneční svit
do bílého pokoje
za svoje závoje
ze slaných slz
Do snů se schováváš
přitom si nalháváš
že tam seš v bezpečí
i když ti nesvědčí
tahleta samota
Zavíráš petlicí
tu svoji světnici
s rostoucí obavou
že problémy nad hlavou
zas visí
Realita na tebe doléhá
tvá hradba podléhá
nárazům na stěnu
už slyšíš ozvěnu
smutečních zvonů
Odnauč se snít
a když budeš chtít
zjistíš, že žít skutečně
je lepší, než netečně
zírat do prázdna