Je ticho...
ani hudba ho nepřehluší,
hlava nepustí zevnitř ven,
slzy nevyplaví...
to skřeti
s myšlenkami v očích
zběsile tančí
v prázdnu...
rozlehlém prostoru
se slzami na špičkách bot
kolem malého plamínku
štěstí...
je ticho...
co uši bolí zevnitř
a připomíná
nutnost dýchat...
co pohled ztrácí
kdesi v nekonečnu
kde i barva
je rázem průhledná...
je ticho...
silou svírá a drtí
už není nikde nic
vzduchoprázdno...
roztáhnout tak křídla
vzlétnout
do hřmění mraků
kapek deště...
ohněm západu slunce
zahalit duši
a spánkem
zastavit myšlenky...
jsou kouzla které ticho častečně přehluší jít ven a pustit si lidi do duší a hudbu do uší a zapomenout se vrátit krásnu se ztratit
08.07.2010 07:33:00 | Divoženka1
Jediným lékem jsou živé květiny,
kouzlem přivolané.
Obestřou.
Zahalí.
Duše si odpočine v jejich náruči
A zítra?
Víš, že plamínek stále hoří…
08.06.2010 20:46:00 | kouzelníček
Znám to strašné ticho - večer nelze usnout. A tak je lepší poslouchat ¨písničky od Depeche Mode až do úplného vyčerpání. :-)
03.06.2010 07:07:00 | CRASH