Realita..
Realita..
Anotace: ...pár mých chvilek na dětské onkologii.. sluníčko tam svítí.. klaun se směje.. dotek má jinou dimenzi.. pokud se někdo zastaví a pochopí.. já se jen podělila..
Klaun se na mě směje
má červený nos
očima se pousměje
je zde asi
skvost
Žlutě se to tady tváří
voní
vteřinou
i červený strop mě pozdraví
oči
snad mi prominou
Pohladím psa sedícího plyšově u dveří
zadívám se do očí
bez řas
s rouškou na puse
bojím se víc znát
I já roušku mám
najednou
jen oči mluví
statečností bezednou
Modře se na mě usmívá
malá holčička
měla bych snad utonout
či podat jí sklíčka
aby vyfotila mě
růžově?
Usednu k ní
pod rouškou se usmívá
prozradily
jí
oči
" Budeš tu se mnou?"
ptá se bez příkras
" Budu..."
chytá mě za ruku
a malý kluk se usadí
u mě
na klíně
V dlaních držím knihu
o pejskovi a kočičce
veršují pohádku o dortu
radost mají
nejvíce
...
Procházím se
tím jejich domovem
dotýkám se zdí
o sluníčko zavadím
toho mraku za ním
si nevšímám
Chytí mě za ruku
klučík
asi pět mu je
říká
" Pojď "
" něco ti ukážu , teto."
Má něžný stisk
jen jeho oči vidím
pod rouškou
opravdovosti
Představí mi maminku
a svůj domeček nad postelí
mi ukáže..
" Půjdeš se mnou dovnitř?"
Jdu,
sednu si a přikryji se peřinkou
tenkou jako
závěje
směje se s říká
" Tak, jak ti teto,
je??"
Postavím mu z kostek hrad
s okny
v sobě prosím o zázraky
usměji se
nad náznaky
" Teto??"
" Přijdeš zase?"
" Přijdu, Toníčku
namaluj mi zatím princeznu."
...
Pozdravím sestřičku
pak jen tiše posedím
když ke mně přisedne maminka
Toníka
" Mohu?? "
" Jistě.. podává mi ruku,
" Jsem Anna."
Vstávám ..
" Těší mě , jsem Eva. "
" Děkuji, že jste přišla i s dárky."
má jemné černé vlasy
oči havraní
řasami mluví
bolí mi to
ne víc
než jí
očima odpovídá
" Není zač "
" Je mu pět, jsme tu rok
střídavě
jsem unavená
Tonda, rád.."
Toník přiběhl i s Aničkou, Verčou a Adélkou
dávám jim plyšového psíka
a říkám
" Přijdu zas."
" A s živým."
" Fakt?"
" Fakt"
" I ty teto?"
I já...
...
Průsvitnou chvílí
majestátnosti příslibu
který mi
napověděl
Pojď s námi
tvořit
dny...
opravdově
...
Komentáře (36)
Komentujících (36)
Doporučit
Tisk
Sundám si roušku,když odejdu s Tvé blízkosti a musím říct díky z kousek strávený s Tebou.
02.11.2010 16:44:00 | Danger
Slzénkuju a pročítám znovu a znovu... jako bych tam byla s Váma... leč jenom pouze myšlenkama... :´o(
06.07.2010 19:51:00 | NikitaNikaT.
pekne si poukázala, ako temnota sa vie odreagovať na ľuďoch
ešteže existuje svetlo
-st
27.06.2010 00:36:00 | Juraj Hrom
Všechny ty oči plné bolesti i statečnosti
všechna ta radost upřímná a platící
jsou naším svědomím a naší vlastní zvonicí
by zamyšlení už se dostavilo spolu s účelností...
Všechny ty útrapy a srdcervoucí chvíle
všechna ta malá stvoření nesoucí ortel náš
jsou naše berličky, za něž se v pekle smaž
lide, co spěl jsi ku slávě - přitom žil rozmařile...
Až uvědomění si najde cestu pravou
Až zášť i závist půjde do kytek
pak v lásce najdem lék i cestu pravou
Až pochopíme, co je přebytek
Až konečně už začnem uvažovat hlavou
pak nemoci i bída světa odejdou s vší slávou...
24.06.2010 08:38:00 | šuměnka
dojemný príbeh, krásne je potešiť byť i len na okamih detské srdiečko!
23.06.2010 23:49:00 | lennerka
Souhlasím s Vodnářem,líp bych to asi neuměla vyjádřit...ST!
19.06.2010 22:49:00 | prostejina
nemám dost odvahy komentovat..,ST za tvé psaní i duševní sílu kterou dáváš určitě nejen v básních vílo
18.06.2010 08:09:00 | Vanilková Ninja
Nevím, co říct, snad všechno už tu bylo napsáno... Ohromně mě to dojalo.
14.06.2010 00:03:00 | TetaKazi
Silne smutna realita nemocnicnich nadeji i smutku...krasne zive a s citem napsano...znam-
08.06.2010 19:05:00 | Veru
Tady se mi srdce snad zastavilo, vím a znám...nejen pro báseň ale i pro krásný cit super tip ti velmi ráda dám.))
07.06.2010 23:43:00 | carodejka
St..ach jo..
07.06.2010 23:33:00 | Klementine
st
07.06.2010 21:23:00 | ROMAN LOHNERT
st mám taky jednu starou o klaunovi ale nerýmuje se je to spíš monolog mezi synem a matkou ;-)
07.06.2010 16:19:00 | Labanda
Asi bych nedovedla být takhle statečná,ale co by mi zbylo?Ta básnička je tak citlivě a krásně napsaná a přitom tak příšerně děsivá.Tady to opravdu není na obyčejné tipování,to je na víc...no dostalas mě a naprosto!!!
05.06.2010 21:10:00 | střelkyně1
Podruhý na Literu brečím. Poprvé to bylo smíchy, a nepamatuji si už, čemu jsem se smál. Dneska brečím jen tak. Za takovou básničku se snad nehodí ani dávat body, snad medaile. Smekám.
03.06.2010 18:32:00 | Zasr. romantik
Tady dochází slova zelená vílo..jen snad veliké STST!!!!! A hodně ..hodně štěstí všem těm dětem na onkologii a i tobě!!!
03.06.2010 10:02:00 | xoxoxo
Zaryla se hluboko a v té chvíli se ve mě zrodila pýcha nad Tebou a smutek nad dětmi... život je někdy až moc krutý...
03.06.2010 08:17:00 | labuť
