JEDINÁČEK II

***

Těším se až jednou

to budu

nejstarší v mém žití a nejmladší můj čas
usedne k varhanám
napíše báseň

břitkou a zároveň tklivou
s praskavými tóny hořícího krbu
skučící

jen tak lehce
na rozloučenou
akord pro čtyři ruce

deset prstů ženy vykouzlí nejkrásnější
slova lásky a já je budu hrát
jedním

ještě
možná
snad ... dětský sbor na chorál

mám

zhmotní dojmy klečících

místa zející po kosách plná jsem znal
na kůru dětsky notoval

sám

katafalk snídá stín
pak ještě večeří ... nasycen cestou půjdu spát

***