Básník

Anotace: básníci jsou jen otroci slov...

Sbírka: Jedno ráno s andělem

Když slečna múza přestane líbat na čelo šťastné pero básníka,
když pořád dokola on bude psát stejná slova.
Však nikdy po papíře nepřestane smýkat se jeho ruka,
nikdy npřestane smutně lkát o lásce.

Perly navlečené na šńůře z mořské pěny a třásní z vílí sukně
jsou jen duší onoho prokletého basníka dnešní doby,
že jako francouzký Villon nebo Rimbaud píše o zaprodaných věcech
jen trochu neobratně bez vkusu a bez ozdoby.

Má jen posledních pár centů a touží koupit si všechny krásy světa.
A pořád bude psát jen o hvězdách, co na zem padají,
co nevstanou, co v duši nerozsvítí plamínky světla,
aby zahřály přokřehlé ruce od podzimního mrazu.

Listí padá na zem ze stromů aby přikrylo znavené oči lživých pravd,
když slavíci v těch korunách skládají pro smutek svou ukolébavku
o malé holčičce, co ráda chodila si hrát ven s tulipány a narcisy,
že potkala básníka, co zabloudil a tak vzala ho za ruku.

Bez kravaty nebo motýlka- jenom s dlouhým šálem
v houpacím křesle u okna píše sonety, co i Shakespear by mu záviděl
a bez dechu a přítomnosti trochu ospale on pluje bálem,
kde neznámým je hostem, kde nikdo nezná žádné z jeho děl.

Paví pero v ohni ohlušujcích slov v báseň napsané modlitby
za Valpuržiny noci, kdy všechna kouzla a čáry mají svůj rej,
zas klame svého pána a prázdnými slovy v něm kupí po kouscích mrak zloby,
co tenkou linkou vkreslí si do srdce.

Tiše sedí v kostele hned v první lavici
a bez přestání odříkává Otče náš jenž jsi na nebesích,
jenž ho opustil v džungli domů a nenávisti bližního svého,
v lesích citů a v života pláních.

Už nenosí dávno růžové brýle, aby přikrášlil si ohavnost,
už neskládá básně, aby svou bezradnost dal přečíst světu.
Jen žije a nic víc, žádná chuť a boj pro vítězství nad nepsanými zákony,
jen pořád dokola opakuje prázdnou větu.

S konopnou oprátkou na krku a růžencem v poraněné ruce
sám stojí na židli v prostřed pokoje a kouří cigaretu,
naposled na bílé stěny zakřicí pár veršů z hlubin rozbitého srdce
a udělá krok vpřed.

Že osud má špatný smysl pro humor a fandí hlavně ironii
zas jednou připravil svůj hloupý žert,
jak krysy z půdy nahryzaly provaz, když roky tam hnil,
že ten jeho krok nebyl poslední...