Až Umřu

Až jednou umřu, napište na můj hrob: Zemřela na štěstí. Tak krásná noc pro milování, pro umírání, krásná noc pro život a smrt. Bez křiku z bolesti, jen s apatickým vzdechem, cit? Pochopení? Mylná pravda hozená do moře tmy.
Až jednou umřu, pohřběte mě na nejvyšším místě planiny. Dny, noci, rána a večery.
Jen pohádky pro špatný spaní a pro ukojení strachu. Že hloupost mě svírá, když pořád věřim nesmyslům.
Krásná smrt pro tuhle noc.
Tma světel a ticho výstřelů. Kam jdu? Nikam, jen v kruhu honim se jak blbej pes za vocasem.
Láska? Kdo vymyslel to slovo? Kdo dal mu formu a kdo význam?
Světlo na konci tunelu protínajcího moji vzdouvajcí se mysl. Jen skořápky uvadajcích nocí. Na skle tmy v odrazu jen nestejnosti a mamutí křídlo v oku jeskyně.
Kde šílenství začíná? Kde končí zradavej rozum? Tenká hranice- jak list papíru, mezi těma dvěma světy.
Do skal vytesané hrozny ješitnosti. V poli myšlenek ve mě topí se nic skutečných pravd a malý ucho od hrníčku. Bezpečí?
Hromada hadrů, nebo balada z hadru? Bez smyslu a tvaru.
krásná noc pro smrt.
Až umřu, až umřu, až umř...... Už jsem mrtvá?.....