Procházím krajinou jen vlci tu jsou
hledám tu jedinou dívku chladnou
tu dívku jež život lehce přeruší
leč mé srdce již dávno tepem nehlučí
dívám se do všech stran a stínů
jen ona zbaví mou temnou duši splínů
z koutku úst vyvěrá mi pramínek krve
té jež krev patřila života za chvíli pozbude
pak uslyším volání smyslné a vášně plné
jdu za tím hlasem jež odevšad plyne
dojdu až k postavě jež černý zdobí šat
před ní již nejde o strachu či nestrachu lhát
natáhne paži bledou jak měsíc na nebi
do očí se mi mrazivě a přísně zahledí
hledáš mě zbytečně démone krve
i když jsem Smrt tvá duše tu stále bude
samotné zrození určil ti osud sám
bloudit světem a oddávat se krvavým hostinám
jdi a naplň zase osud svůj stůj co stůj
dar věčného života nikdy již nezatracuj.