Anotace: .........
Mám v sobě poetiku
rozvlněných polí
a bouřky nad ránem
kdy vzduch voní napětím
a chladnou příchutí léta
Mám v sobě ženu
tisíce tváří
někdy starší než život sám
a někdy neskonale mladší
než se tvářím než vypadám
Mám v sobě koketnost
dávných konkubín
a netrpělivost člověka
který poznal co je splín
když život utíká
jinak než si sním
Mám v sobě vlastní ráj
zahrady stinné i výheň skal
pro toho kdo umí žít
kdo by se odhodlal
mít v dlaních světlo
když křičím:
"Tak se spal!"
NAUČÍM TĚ ŽÍT
FÉNIXI
jinak než jsi znal
nejspíš hůř
však bez pout
co jsi si předsevzal
19.07.2010 15:08:00 PPetrushka
Moc krásný...
který poznal co je splín
když život utíká
jinak než si sním
:-)
28.06.2010 07:50:00 Dota Slunská
To jsou přesně ty verše, co s člověkem zůstanou, i když sklapne notebook.
17.06.2010 14:30:00 Veru
Krasna...takova, ze by sla cist stale dokola, az bych ji jednou umela nazpamet :-*
16.06.2010 02:56:00 Špáďa
Chceš-li, ať rozletí se do výšin,
nech ptáku peří,
však chceš-li poznat, co je v něm,
škubej ho ode dveří.
15.06.2010 08:01:00 nejsembásník
Máš v sobě tolik síly,
že Fénixe Tvé verše probudily,
naučíš žít i beznaděj,
máš dar, tak s láskou rozdávej ...