Lovec

LOVEC

Lovec uhání divou zvěř,
ta myslí pouze na jednu věc.

Utéct, uniknout, život si zachránit,
bezpečí své přivábit.

Má pouze touhu, své rychlé nohy,
nechce být mrtvá, místo štíhlých nohou mít hroby.

Lovec vystřelí a mine,
úleva se místem line.

Na jiném místě však další lovec střílí,
nemá soucit a zasáhne divoké stvoření do srdce – přímo k cíli.

Cítí radost, vítězství,
avšak smrt krásného stvoření může mu přinést jedině neštěstí.

Jak zvrácená je mysl lidská,
tak ubohá, nízká.

Některým lidem však už ani nestačí toto,
,,zab bližního svého“ toť jejich moto.

Ukončí život jiného člověka,
otevřou si brány do pekel, čeká je cesta daleká.

Jak krutá je občas lidská rasa,
těžko to kdy bude lepší, nepříjde spása.