Anotace: ...
Má lásko smutná jako stuhy věnců
na hrobech dávno zemřelých
proč umírají touhy u milenců
proč všechno mizí jako loňský sníh.
Má lásko sladká jako plody zahrad
rajských až je to k nevíře
nejzáhadnější ze všech záhad
pestrá jak strany vějíře.
Má lásko teskná jak podzimní nebe
v očekávání marných zázraků
kdy samota na duši zebe
a smutek promítá se do mraků.
Má lásko něžná jako jarní vánek
jenž do duše by trochu tepla vnes‘
vím nedočkám se více radovánek
mé srdce nepotěší světa ples.
Má lásko křehká jak ozdoby ze skla
jež věšíme na stromky vánoční
snad že se moje hvězda málo leskla
vichr mi zpívá písně smuteční.
Má lásko zářivá jak hvězda
co vodí lidi za štěstím
bez naděje že mne kdo s tebou sezdá
sám sobě dobrého nic nevěstím.
Má lásko milá jako rajské duše
jež nemusely projít očistcem
bez tebe žiji v prapodivné tuše
že osudu jsem míň než psem.
Má lásko tajná již se připozdívá
je čas se vydat na cestu
už brzy tělo opustí má duše snivá
by hledala tvou duši – nevěstu.
Jejku, to je tak strašně krásný... nechala jsem se zcela unést, pohltit... až mne polil drobný mráz po těle. To už se hodně dlouho nestalo. ST! je zde tak strašně málo...
18.08.2010 11:34:00 | NikitaNikaT.
Má lásko, představo mé touhy
mé zosobnění všech mých negací
stále mne doháníš a pak tvář odvracíš
od svitu k ztěmnění, jak celý život dlouhý...
23.07.2010 12:19:00 | šuměnka
báseň je vážně krásná, ale co se ti tady na tomhle břehu pořád nelíbí, že se zase chystáš na ten druhý ?
25.06.2010 14:49:00 | Markéta Hl.
smutné ale nádherné..nemám ani slov ST!!!
22.06.2010 20:29:00 | xoxoxo
Mám tam jeden překlep - tak mi to odpusť...
22.06.2010 18:05:00 | ROMAN LOHNERT
Je pravda, že Smrt se našim starostem pozemským směje, protože Jí neujdeme - nemám to téma ani jednou, ani dvakrát, či vícekrát vůbec rád. I když blbě, radši bych ještě chvilku žil. Vadí - to je málo, to je čaj, jinak naplno: sere mnš spousta věcí, jak léta jdou ještě jich přibývá a leccos už nedostanu ani v cukrárně, protože už se nechci nechat obelstít a taková je i láska, že Ti očůrá boty a ještě chce odezvu - a když Jseš čirou náhodou rovnej jak dub, Jsi v prdeli, protože tento Svět plnej prasáren Ti vonět nemůže. Přesto ale je spousta věcí, kvůli kterým je dobré přivřít kapku oči. Že u toho náhodou třeba spadne slza, nevadí. Možná propálí kus poplivaného chodníku, protože na něj mladí plivou bezmyšlenkovitě žvýkačky. Ještě je nic nebolí, peníze od rodičů vystřelí za blbosti, jen se fotře postarej, když sis mně udělal... To je nářez... Ta báseň je samozřejmě dobrá, i když jsme každej úplně jinde. Čau Pavle***st
22.06.2010 18:02:00 | ROMAN LOHNERT