Tichá báseň

Tichá báseň

Řeka nostalgicky plyne
a splav tiše šeptá,
zdali luna něžná
své stříbro nerozlije.

Papír pije inku
a pečlivě hlídá,
tu kudrnatou citů linku,
jako andělů křídla.

V odlesku rybízových rubínů,
jako ve studánce,
uvidíme duše hlubinu.
Jen spi sladce,jen spi sladce...

Spi jako měsíc na nebi,
spi jako kotě v košíku.
I mne zdá se mi,
že zdánlivě potichu,
v tvých očích plane žár...

To teplo mne pohlcuje
a kos tiše zpívá.
Když zavřeš oči svoje,
takhle se mé srdce dívá.