Sladké potěšení

Medem nechám se pokapat,
cukrem zasypu rány,
na chvíli přestanu tápat,
býti jednou z černé vrány
a začnu pomalu chápat
prolétnutí oceány.

Nechám rozpustit čokoládu,
dlaněmi rozmažu po těle,
na podrážky marmeládu,
zabrání mi utéct zbaběle,
otevře cesty k pokladu,
pěšiny zaváté, setmělé.

Ponořená ve sladkém potěšení,
v sílách obyčejných smrtelníků
a co že byli poražení,
s dýkou v srdci, se spoustou křiků,
hrdě dokázali vstát.

Už nebudu smutná,
budu se snažit být šťastná,
i kdyby to bylo jen zdání.
Protože kdo tu velké dávky chutná?
Kdo se k zemi nesklání?
Kdo je tu skutečně šťastnej?

Budu se snažit mít všechny ráda,
i když oni mě ne.
Ale to nevadí.

Vůbec to nevadí.

Hlavně že jsem součástí
toho tichého stáda.