Sepnula sponou vlasy své...
Kdo čekal že se usměje??¨
Rty nachystala k políbení
po kterém zbude jenom snění...
Její rty pak zašeptaly krátce:
Drahý můj, navždy spi sladce...
Růži do rakve položila,
vlasy své zase rozpustila...
Slzy jí pro dnes zakryjí
smutek však z tváře nesmyjí...
Po tichu davem odchází,
stín bolesti věrně ji provází...