Neučesané blues o smutku který se bojíme slyšet

Anotace: ...

On - popis není nutný
byl slaboch
z povolání
a veškerou zlost
si cpal za uši
vnímal jen sám sebe
Občas hloupě bouchl
do stolu

Ona - nebyla zrovna anděl
černé vlasy do půl zad
krabičku - dvě denně
doma tvrdej chleba
ale všechno co mohla dala dětem
všechno i svou duši
a hladem roztrhané tělo

zatímco on se jen blbě
uměl smát
a nevnímal její krásu
co uzamčely šaty
pod suchou kůží
jako listí na podzim
pod očima podlitiny
pracovala totiž
hlavně do noci

a malej psík se krčil
v koutě
někdo o patro výš
tloukl do zdi hřebíky
a znělo to jako
poslední kytka
na rakev

Možná nebyla anděl
ale trochu tušila
že děti předstírají
spánek
a v tichu pláčou do kolen
Venku řinčí tramvaj
labuť posledních písní
a na stole jak levná děvka
s tisícovkou za pasem
leží růžová složenka
s inkasem

Matka je prý kurva
a taky chlastá
a jinejm stačí libý úsměv
trochu milá gesta
úřady nic nevidí
neslyší
Matka je prý svině
co myje se pískem
solí
co si nožem rány holí
a co svýho muže nevnímá
Otec chudák bez koruny
sladká slova zlatá ústa
rozezvučí struny
soudkyně dojímá

Mohl být klidně svatej
s třemi kříži
co k nebi hladově
se plíží
Mohl být prorok
perspektiv a štěstí
ale dokázal jen
zuřit a dávat pěstí

Já vím že když říkájí
že spí
brečí pod peřinou
tu podivnou
píseň
o strachu
co bude dál
Já vím že když spinkají
tak vlastně pláčou
to co nikdo v černém
taláru
nikdy nebude chtít

slyšet