I kdyby měla být poslední

Unavenější než tento ospalý červnový den
sedím za kuchyňským stolem s touto básní
která mě nikdy neopustí i kdyby měla být poslední

Se slovy je to stejné jako s lidmi
některá jsme si oblíbili a nalézáme je téměř v každé básni
jiná jsme možná příliš brzy zavrhli
Se samotou a psaním poezie
je to stejné jako se vším ostatním
Zpočátku je to docela příjemné
a potom už není cesty zpět

Znával jsem básníky
znával jsem dívky které jsem dokázal skutečně milovat
Jen myšlenky v časem minulém
dnes ve mně

Příliš smutné jsou cesty směrované poezií
příliš smutné je osamělé kouření cigaret
rozhovory s lidmi
Příliš smutné je konstruování labyrintů
z kůží textů a vanilkových květů
Jen vůně v časem minulém
dnes v mně
Pro vlastní potěchu
pro vlastní bloudění

Za chvíli mě vyruší let armádního vrtulníku nad městem
abych si znovu všimnul horkého letního vzduchu
vytvářejícího přede mnou nekonečné impresionistické obrazy
Ženy se žlutými květinami
procházející náměstím stejně jako Markétka

Zaslechnu kroky z tanečních hodin v bytě staré Španělky
písně sběračů stárnoucích neřestí
Bachovy sváteční chorály
komorní tlukot křídel z malachitu

Každý kmitočet rozvážného pohybu kyvadel času
smyšleného nerozvážnou myslí

Tam a zpět tam a zpět

Zpět k mému kuchyňskému stolu
k mým žalostným představám
k zoufalé intimitě slov
k této básni
která mě nikdy neopustí i kdyby měla být poslední