Až poteče mi v žilách olověná krev
A v břiše spoje ocelové ucítím místo střev
Až do systému kabely mi zlehka zavedou
už neulehnu na polštáře trávy s rezedou…
Až v očích laser koherentní jednou budu mít
A reproduktor místo hlasu mi zkusí zapojit
Až do hardwaru nový software také nahrají
už nebudu se umět zasnít s touhou po Ráji…
Až poteče mi v žilách olověná krev
Tak nejspíš neraní mne bolest, a neraní mne řev
Tak nejspíš nebudu už nosit hlavu v oblacích
Až paměť mého mozku skvělé ramky nahradí
Tak nejspíš i cit nitra se jen tiše ochladí
Tak nejspíš nebudu už ta, které i srdce krvácí…
Pak už je lepší nevědět, jaký smysl má tenhle svět .. moc se mi lbí .. dávám opět ST
27.07.2010 19:15:00 | Koza
Moc hezké, nejvíce dovede osudu čelit žena, je to zvláštní,...je křehká a tolik víry v sobě má.))
21.07.2010 15:35:00 | carodejka
tohle se nestane
protože srdce tvé je horoucí
krví proudí ti sny
v očích hvězdy máš
uleháš do voňavé rezedy
a ona do tebe vstupuje
otisky svých květů
co pak zanecháš..
ve svých
šlépějích
když jdeš směrem ke slunci..
ST
21.07.2010 08:36:00 | Mbonita