Život je list

Visím hlavou dolů a závrať cítím.
Unaven celým světem kterým se řítím.
Tak obyčejný a přec tak jedinečný pocit mám,
všude kolem mnoho jiných a já sám si připadám.

Když foukne vítr zleva, já doprava se nakláním.
Jen ať foukne silněji, vždyť se vůbec nebráním.
Jednou to přijde a mé tělo i duše s větrem odletí,
v tu chvíli si připustím, že žít je dar, ne prokletí.

Pak v poryvech vánku nechám se unášet zvolna.
Netuším zda-li mě čeká cesta šťastná či smolná.
Mé myšlenky znovu v realitě se ztrací.
Den za dnem stále dokola se vrací.

Klesám a letem dolů si začínám být jist,
že někdy připadám si pouze jako schnoucí list.
List který nakonec nedopadne na holou zem,
ale do hromady tlícího listí jen....