..zahrab mne a spal..
..zahrab mne a spal..
Zahrab mne do země. Osej mne zrnem žita
Až sklidí plody mé, pak cepem budu bita
A spal mne na popel, ať vítr se mnou lítá
Až spadnu v rodnou zem, pak budu vodou smytá...
Zahrab mne do země. Osej mne lučním kvítím
Až rozkvete můj květ, pak slunce nechť mu svítí
A spal mne na prášek, ať vánek si mne chytí
Až z výšky snesu se, tak na pavoučí niti…
Zahrab mne do země. A vysaď na mne břízu
Až zpevní se můj kmen, pak zúročím svou mízu
A spal mne na uhel. Pak nohy své si vyzuj
Až ucítíš můj žár, oblékni bílou řízu…
Komentáře (16)
Komentujících (15)
Doporučit
Tisk
Snad vše bylo řečeno v komentech níže,jen bych se opakovala a proto bez okolku posílám ST velké jako trám.
03.08.2010 14:19:00 | Tamara
Smutně zní a přesto laská!
Další přímo perlivá
z Tvé šumivé duše,
co nám srdce zahřívá
slovy bez retuše...
29.07.2010 01:32:00 | Špáďa
Ze země povstal jsem, z popela bílé břízy
z pavučin u krbu, kde zem se neuklízí
a nohy hřál si ten, kdo neměl být mi cizí
tak chladný zbyl tu krb a prach co větrem mizí
***
Jiří senior
28.07.2010 21:44:00 | j.c.
kveteš i plodíš
nabízíš něžný stín
do pomněnek ukládáš splín
do lilií čistotu duše
před křtitelnicí
líc i rub kořenů
z hloubky srdce
zem zvoucí jsi
dary obtížená nám je nabízíš
já ..jen pokorně děkuji Šumi
ST
28.07.2010 21:12:00 | Mbonita
to gabkin:
paní promine, a tváře červeň halí
Tvá slova zahřála. A i tak trochu pálí
neb Ti, co umí psát, by mohli ptát se zda-li
není to troufalost, slova tak divně valit...
přesto d.ě.k.u.j.i
28.07.2010 21:02:00 | šuměnka
to gabkin:
paní promine, a tváře červeň halí
Tvá slova zahřála. A i tak trochu pálí
neb Ti, co umí psát, by mohli ptát se zda-li
není to troufalost, slova tak divně valit...
přesto d.ě.k.u.j.i
28.07.2010 21:01:00 | šuměnka
