Zástava

Počítám kolik je v srdci letokruhů
a krev stále pramení,
potácím se na zádi lodě,
utíkám po obvodu zvěrokruhů
a přitom trčím na mrtvým bodě
svýho zastavenýho myšlení.

Jak už bývá zvykem,
na každém rozcestí
cizím jazykem
orientační tabule
a kompasy na zápěstí
ukazují k nule.

A tak netrpělivě čekají,
nervózně sebou smýkají,
vůdce Mozek na chvíli stál,
bezmocně se ho ptají,
kam jenom jít dál?

Zas snažím se o další otřepy
těch mých mikro přešlapů,
tak tu sedím a počítám svý tepy
a stejně je vůbec nechápu.

Já nevím, odpovídá Mozek,
to se musíš zeptat
někoho jinýho.