Prošla jsi světlem
smutných krás
a zapomněla na
své ztráty
než zastavil se
poločas
a odklonily
slunovraty
naučila ses
nepršet
v bouřkách
když černé mraky šílí
však ohlédneš se
ještě zpět
blesky Tvé mosty
zapálily
popel se chvěje
na řasách
a srdce dětí
sotva tepe
strach se již
ztratil v ozvěnách
pro dětský smích
pro Tvoje nebe
óóó, tak to je mi ctí velice!
neb krásně čtou se verše Tvoje
as pramení z čistého zdoje
/tak děkuji, že nechalas´mé ruce na klice...
10.10.2010 17:39:00 | šuměnka
Upřímná a lehce citlivá básenka. S jistou houbkovou myšlenkou. Pro mne malinko smutná, ale závěr je plný naděje a odhodlání ke kroku, co povede Tě dál...
03.10.2010 17:06:00 | NikitaNikaT.