Děvčátko

Děvčátko z lavice
dá sbohem školních let
kupředu hledíce
na prahu vidí svět
veliký-proradný.

Jen pocit má, dá se říct
šíleně bezradný.

Kdopak jí pomůže
vyznat se ve světě
jak váza bez růže
schovaná a s duší dítěte.

Děvčátko bez jména
samo tak zůstalo
na prahu neznáma
srdce jak tlouci by přestalo.

Jak růže bez trní
ona tou povahou
kdypak se obrní
tou ženskou odvahou.

Děvčátko každý den
smutně se rozhlíží
ten její krásný sen
o lásce úchvatné stále se neblíží.

Samo tak bloudí jen
samo pak ve světě.

Děvčátko dozrálo
z poupěte - krásný květ
srdce tak dostalo
touhu poznat ten zvláštní svět.

Svět lásky oddané
duší dvou nevinných.
Dvě ruce podané
na tváři lehký smích...