I

Anotace: (23.6.2010 – Ve vlaku, domů z Olomouce)

Sbírka: Duševní střepiny

Eliot běžel vedle vlaku a jeho dlouhý vlasy mu vlály ve větru. Mistrně se vyhýbal stromům, autům, sloupům a menším i větším loužím. Byl šťastnej jako malý děcko, který si uvědomilo svoji svobodu a čistotu.
Eliot se nechal oním pocitem naprosto obejmout, nevnímal nic jiného, byl pohlcen, že si ani nevšiml protijedoucího vlaku, jenž ho rozmáčkl jako nějaký hmyz.