Rozmočená sbírka

Moje krůčky mokrému městu,
kapičky nechávám volně stéci,
za oponami studeného šelestu
do dešťových šatů celá se obléci.

Do róby z hedvábných provazců,
na zápěstí třpytivý náramek z rosy,
křehké korálky vrbových vlasců,
takové, co v deštích se nosí.

Na chodidla list velkého leknínu
při procházce po kluzkých dlaždicích,
blůzku z kapradí blíž k sobě přivinu
se stehy halenky protkané v řapících.

Opatrně zabalím do krepového papírku
sbírku oblázků do kapsičky dám,
na podzimní výlet tam k jezírku
na žabky kamínky si střádám.

Mašličkou svážu obrázky a psaníčka,
vše uložím do mechové kapsičky,
známky a pohledy skrýt pod políčka
za studánkové rákosí a přesličky.

A nakonec na polštářky kvítka,
pečlivě ukryji do těžítka
svá slova z moří, lesů a úskalí,
z chladných a žhnoucích očí,
svá slova, která oheň nespálí,
ani slzy nesmažou,
ani déšť mi báseňky nerozmočí…